V pátek 1. 11. 2024 byla ve věznici Pankrác odhalena pamětní deska se jmény popravených a zemřelých politických vězňů z let 1948–1965 za účasti rodinných příslušníků obětí.
Dva roky se na základě domněnek historika Aleše Kýra, že se zde ostatky těchto hrdinů nacházejí, konal archeologický výzkum, který domněnky potvrdil. „Z výzkumu vyplynulo, že na bývalém pankráckém popravišti bylo vysypáno 44 uren odpůrců komunismu a 43 uren politických vězňů, kteří zemřeli ve vězeňské nemocnici,“ uvedl Aleš Kýr.
Piety se zúčastnila celá řada významných osobností: předseda Senátu Miloš Vystrčil, 1. místopředsedkyně Sněmovny Věra Kovářová, generální ředitel VS ČR Simon Michailidis, ředitel Vazební věznice Praha Pankrác Alexandr Vidlák, starosta MČ Praha 4 Ondřej Kubín a další hosté. Spolek Vězeňská duchovenská péče zastupoval místopředseda spolku a zástupce hlavního kaplana VS ČR Pavel Zvolánek. „Chtěl bych našim hrdinům za nás všechny poděkovat s důvěrou a nadějí, že jejich životní příběh smrtí neskončil,“ zaznělo v jeho proslovu, který je celý zde:
Vážení hosté, milí přátelé,
uplynulo jen pár dní od slavnostního předávání nejvyšších státních vyznamenání pana prezidenta Petra Pavla při příležitosti státního svátku lidem, kteří se nebojí obětovat, lidem, kteří svým úsilím, zapálením, nadšením či hrdinskými činy v mnoha rozmanitých oblastech života zapomínají na sebe a usilují o blaho a prospěch naší společnosti, každého z nás. Dovolím si na tuto událost navázat i dnes, kdy chceme uctít památku popravených a zemřelých politických vězňů z let 1948–1965, hrdinů, jejichž ostatky se nacházejí zde na nedávno objeveném místě v pankrácké věznici. Šlo o vzácné lidi, kteří vědomě či nevědomě naplnili slova vyslovená před dvěma tisíci lety Ježíšem Nazaretským k jeho prvním žákům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“Ztratit svůj život pro Ježíše neznamená nic jiného než ho vydat pro druhé. A tohoto vydání se pro druhé, pro nás, jsme právě svědky. Na tomto místě jsou pochovány desítky lidí, kteří bojovali za to, abychom my, abych já a ty mohl žít důstojně a svobodně. Jejich krev byla prolita za nás a pro nás, abychom my mohli žít ve společnosti, kde se již nikdo nemusí bát říci vlastní názor, kde se nezavírají lidé do vězení za svoji různost, odlišnost. Chtěl bych jim za nás všechny poděkovat s důvěrou a nadějí, že jejich životní příběh smrtí neskončil. „Kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej,“ říká Boží slovo v Bibli, slovo Toho, který panuje nade vším a má moc jednou předat ta ocenění nejvyšší – věčný život s ním. Jako zástupce Vězeňské duchovenské péče děkuji vedení Vězeňské služby ČR, že nezapomíná na odkaz lidí, kteří položili svůj život za naši svobodu, a panu dr. Kýrovi za všechna ta jednotlivá jména zde na tomto památníku zapsaná, že neupadnou v zapomnění.
Přál bych si, aby životy lidí, kteří je nasadili v boji za spravedlnost a svobodu, byly i našimi životy. Abychom se dokázali vždy postavit na správnou stranu, dokázali se v případě potřeby zastat těch nejslabších, těch v očích tohoto světa nejnepatrnějších, i když nám z toho žádný osobní užitek nevzejde, ba právě naopak. Není to ta nejlehčí cesta, jak řekl pan prezident, dokonce nemusí být pro člověka tou nejpřirozenější. Přesto, že stojíme nad ostatky lidí, kteří ve svém pozemském boji zdánlivě nezvítězili, byli potupně popraveni, je jejich cesta jedinou cestou smysluplnou a ukazující podstatu člověka, lidství, které Bůh stvořil ke svému obrazu, tedy člověka obětavého, obětujícího se a upřednostňujícího ne sebe, ale ty ostatní kolem nás i ty, kteří přijdou po nás. Čest jejich památce.
