Pro všechen lid

Covidová doba se také do vězení promítla nečekaným způsobem. I vězeňské kaple jsou většinu času prázdné, společná setkání se konat nemohou, do kaplí se chodí zřídka a jen po malých skupinkách z jednotlivých oddílů. O to víc času zbývá na návštěvy vězňů přímo na celách. Když se s touto situací potká Advent, zcela nepřipraveně nastává ideální příležitost k nečekaným setkáním. Ve Vinařické věznici, kde po více jak pětiletém období opět jako duchovní působím, z toho teď čerpám plnými doušky. Procházet celou po cele je silný zážitek. Odsouzení muži na to nejsou zvyklí, vstup civilní osoby v nich vyvolává instinktivní pocit ohrožení, před neočekávanou „kontrolou“ se staví do pozoru nebo si uhlazují zválené prostěradlo a s vystrašeným pohledem čekají, u koho se začne. Cítím se také nepatřičně a vlastní rozpaky překonávám úsměvem, přeji dobrý den a říkám, nebojte se, nepřišel jsem vás kontrolovat, chci vás jen pozdravit, je Advent a blíží se Vánoce. Kdy jindy bychom se na sebe měli jen tak usmívat a přát si dobré věci, než v těchto dnech. Klidně se zas posaďte a kdo jste nestačili ani vstát, klidně zůstaňte ležet. Přesto postupně všichni vstávají a já zažívám až nepatřičný projev přijetí. „Nebojte se“, to přece slyšeli betlémští pastýři, když je uprostřed noci oslnilo světlo. Světlo není vždy a pro všechny poslem naděje. Tam, kde jsou lidé zvyklí na tmu, na skrytost, může světlo vyvolat pocit strachu z odhalení. Vystrašení pastýři pak ale zaslechli slova, která zněla přímo andělsky: „Zvěstuju vám velkou radost, která bude pro všechen lid“. Pro všechen lid, tedy i pro vězně. A tak se i já snažím vězňům – kteří rozhodně jako pastýři nepůsobí, spíš jako ztracené ovce bez pastýře – tuhle radost a naději zprostředkovat. Advent je pro všechen lid, je časem příchodu zachránce a vy jako ztracení a zbloudilí jste první na řadě. Na tvářích apatických mužů se objevují úsměvy, na rtech slova díků a opětovaných přání. Jestli je něco pro všechen lid, pak je to radostné poselství o přicházejícím Kristu. A jestli jsme stvořeni k obrazu Božímu, pak se v tomto čase obraz Boží zjevuje i tam, kde bychom ho nehledali, třeba ve tvářích vězňů.