Jan Kočnar, kaplan Věznice Ostrava-Heřmanice

Do nemocničního pokoje vchází skupina křesťanů navštívit vězeňského kaplana. Tři z nich jsou bývalí vězni. Pacienti mou profesi znají a vidí, jak bývalí narkomani otvírají Bibli, čtou z ní, modlí se a při odchodu mě objímají. Jejich nadšení je nakažlivé, modlitby vroucí, svědectví horlivé. Jedním z nich je Martin (35), moje bývalá ovečka. Před rokem jsme ho za účasti opavského sboru pokřtili v krytém bazénu bruntálské vily patřící misijnímu pracovníkovi Církve bratrské. Ke kazateli CB Opava Matúši Kušnírovi jsem jej nasměroval v rámci jeho léčebného pobytu v místní Psychiatrické nemocnici (PN). Poprvé v životě navštívil křesťanský sbor. To, jak zde byl přijat, udělalo na Martina mocný dojem. Seznámil se tu také se starší sestrou, které se stal „náhradním synem“, protože její vlastní syn je také u nás zavřený.

Martin vyrůstal v Ostravě, bez otce, jeho matka je alkoholička, vychovávali jej prarodiče, formální katolíci. Sám propadl drogám, sexuální nevázanosti, gamblerství v non-stop hernách, brzy se dostal do vazby. Rozešel se s družkou, také narkomankou, se kterou má dceru. Po propuštění ještě více propadl alkoholu, strašlivě se rouhal Bohu, byl posedlý satanem, bylo to největší peklo v jeho životě a pro prarodiče děs a hrůza. Následoval další trest v naší věznici Ostrava-Heřmanice. Před třemi lety si tam přišel vyslechnout příběhy bývalých toxikomanů a vězňů a jejich písně chválící Boha. Na výzvu k pokání a k přijetí Krista se modlil, vyfasoval Nový zákon a na ubytovnu se vracel s pocitem, jako kdyby měl křídla. Zaregistroval jsem Martina až po té, kdy mi to jásavě ohlašoval na vycházkovém dvoře. Od té doby ani na okamžik neslevil ze svého úmyslu jít za Bohem naplno. Bojoval proti svým zlozvykům. Když jsem ho dopoledne na ložnici budil, kajícně slézal z „bidla“ a šel poslušně s dalšími do kaple. Poté nastoupil do opavské věznice do specializovaného oddělení pro uživatele drog. Tam mu Bůh poslal do cesty vedoucího křesťanského střediska Šance Podaná ruka v Třinci. Po návratu do Heřmanic byl podmínečně propuštěn, ale musel ještě dokončit léčbu v PN Opavě. Svědčil spolupacientům i sestrám. O ukončení léčby rozhodoval soud. Martin zde vyznal Krista jako zdroj své síly. Hodnocení zdravotního personálu bylo výjimečně kladné a soudce prohlásil, že s něčím takovým se ve své praxi setkal poprvé.

Martin nastoupil do střediska Šance Podaná ruka v Třinci a brzy se stal spolupracovníkem vedoucích střediska, manželů Maroszových. Přijal zodpovědnost za další propuštěné vězně, se kterými sdílí chráněné bydlení domu Oáza v Třinci. Pokud není v neděli v Opavě, účastní se shromáždění CB Třinec-Lištná. Je zapojen do biblických skupinek, pěveckého kroužku, slouží svědectvím na bezpočtu sborů. Dostal povolení promluvit ke dvacítce vězňů ve věznici, kde nedávno pobýval. Vychovatel, který ho znal, sdělil, že ho při tom mrazilo v zádech. Uvěřila také Martinova dcera Sabinka, nyní jedenáctiletá, uvěřil jeho kamarád, se kterým brali drogy, také bývalý vězeň. Martin mu zprostředkoval bydlení na Oáze a duchovně jej podporuje. Po roce pomocných prací uzavřel Martin řádnou pracovní smlouvu v Třineckých železárnách a může splácet dluhy.

Popravdě řečeno, Martin hned nad vším nezvítězil a několikrát padl do satanových nástrah. Bůh mu přidal bratra, který ho vozí autem do Ostravy za rodinou a dcerkou a dohlíží, aby Martin nepodlehl alkoholu, který se u nich běžně konzumuje. Dědeček mu nedávno zemřel, ale díky Martinovi ještě předtím přijal Pána Ježíše. Martin se tak může starat i o babičku a odvděčit se jí za péči, kterou mu při výchově věnovala.

Časopis BRÁNA – 6-7/2019