SLUŽEBNÝ KODEX EKUMENICKÉ SPOLUPRÁCE VDP
 

1. Církve působící v občanském sdružení Vězeňská duchovenská péče (VDP), resp. jejich pověření zástupci podílející se na zajišťování vězeňské duchovní péče, jsou si navzájem rovny, požívají stejných práv a povinností a dodržují pastorační zásady uvedené v kodexu.

2. Církve jednotlivých denominací plně respektují vzájemné teologické i pastorační  odlišnosti,  aniž by si nárokovaly prosazování svých vlastních specifik na úkor druhých. O své víře a vlastní tradici svědčí a učí vhodným a nekonfliktním způsobem.  

3. Prostředí věznic proto nelze chápat jako území pro prosazování vlastních zájmů, ale jako prostor pro službu potřebným v duchu evangelia.  

4. Vězněná osoba je před Bohem svobodný člověk, spoluodpovědný za své  rozhodování i jednání, který nesmí být nijak nucen ani k náboženským úkonům.

5. Člen VDP:
- plně uznává svobodu člověka, kterému přichází do vězení sloužit a zvěstovat evangelium;
- respektuje jeho náboženské kořeny, tradici i zázemí, z nichž pochází;
- podporuje kontinuitu jeho původní církevní tradice;
- je-li již pokřtěn, uznává platnost tohoto křtu v jeho tradici.

6. Spolupracuje přitom s ostatními církvemi a jejich zástupci působícími ve věznici. Neomezuje je a nepřekáží jejich činnosti.

7. Doprovází-li ve vězení člověka jiného vyznání, kontaktuje v případě potřeby duchovního jeho vlastní církve a dle možností s ním i spolupracuje.

8. V případě konverze, kterou vězněná osoba touží vyjádřit křtem a vstupem do jiné křesťanské církve, konzultuje tuto skutečnost s místní skupinou, případně s vedením VDP.

Poznámka: VV je toho názoru, že rozhodnutí ve věcech eminentně důležitých pro vězněnou osobu, je třeba pokud možno odkládat až na období po ukončení výkonu trestu.

Text přijal VV dne 20.1.2011

Text v tomto znění schválila členská schůze VDP
dne 20.3.2013
jako závazný materiál podmiňující členství ve VDP