Ve svém vězení být sám sobě ředitelem – to byl titul letošní celoněmecké konference evangelických kaplanů, které jsem se ve dnech 4.–8. 5. 2026 zúčastnil. Konala se v konferenční části klášterního komplexu řádu Oblátů v malebném městečku Hünfeld (mezi Fuldou a Frankfurtem n/M) v Hessensku.
Program byl koncipován tak, že vždy část dne byla přednáška a část dne členská schůze. Poslední odpoledne byly dílny-workshopy: supervize, kreativní tvorba, tetování, emocionalita a spontaneita, jóga ve své vnitřní šíři.
Úvodní přednáška profesora Sauera se zabývala obecně, nejen z pohledu církve, „vynálezem dobrého a zlého“, morálkou v myšlení a jejím zásadním významem jako nástrojem ke spolužití. I ve vězení existuje morálka, ovšem v tomto prostředí má samozřejmě specifickou roli.
Další odborná teologická přednáška byla o tom nakolik a jak může křesťanství proniknout do lidského srdce, proměňovat je a proměňovat lidský život poselstvím biblického zákona lásky (k druhému člověku, k bližnímu) a něčím, co křesťanství nazývá milostí.
Následující přednáška, nebo spíš povídání, byla ze zcela jiného ranku. Učitelka klaunství a zároveň doktorka teologie Gizela Mathieu mluvila o humoru, smíchu, úsměvu i pláči. Humor může být tam, kde ho nečekáme a může člověku velmi pomoci. Víra a smích jsou podle přednášející autorky knihy „Kde je víra, tam je také úsměv“ (prodávala se na konferenci) dvě strany téže mince. Je skvělé, když má někdo odvahu přijít s takovýmto programem mezi vězně. Povzbuzení skrze humor, to je něco nezastupitelného a významného. Díky za to!
Čtvrtá odborná přednáška se nazývala Drama svobody uprostřed vězení. Prostor kaple je místem jakéhosi vzdoru (nikoliv odmítání), místem, kde začíná sociální drama výkonu trestu. Může mít právě to místo, kde se odehrává duchovní služba, prostor, kde se odehrává v mysli i sociální drama a přidaná hodnota religiózní praxe ve výkonu trestu podstatný přínos? V této souvislosti jsme byli docela překvapeni zprávou jednoho kolegy z Bavorska, že se tam při stavbě nových věznic už vůbec nepočítá se stavbou klasické kaple, nýbrž jen s multifunkčním prostorem, a to bez jakéhokoliv ohledu, zda zde bude vůbec možné sloužit mši, slavit bohoslužbu.
Byl jsem na exkurzi v místní věznici, která byla postavená v roce 2004. Cely jsou většinou po jednom, čisté, docela civilně zařízené, ale poměrně malé. Jsou zde dobře vybavené volnočasové prostory, vnitřní i vnější sportoviště, o která je velký zájem. Místní kurty se i pronajímají nebo se hrají zápasy vězni proti občanům.
Zde v Hünfeldu je věznice soukromá, ovšem to nejvlastnější jádro, my bychom je nazvali asi eskortní a předváděcí službou, do privatizovaného projektu nespadá. Ale třeba psychologové a další specialisté jsou soukromým provozovatelem věznice najímáni, což má své výhody i nevýhody, co převáží, ukáže čas.
Ve čtvrtek jsem měl i já možnost na konferenci pronést obsáhlejší pozdrav a příspěvek k tématu konference. S velkým úspěchem jsem také předal dárky, mezi nimi i výrobky žen z věznice v Řepích.
Děkuji svým nadřízeným, vedení ruzyňské věznice, své církvi i Vězeňské duchovenské péči, že jsem se mohl konference zúčastnit.
Daniel Pfann, kaplan, Vazební věznice Praha Ruzyně