počítadlo.abz.cz

Identita VDP - facilitovaná schůzka - Vězeňská duchovenská péče

hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Zprávy a tak
 


Facilitovaná schůzka „Identita organizace VDP“.
 
*facilitate = umožnit, ulehčit (angl.)

 
Zúčastnil jsem se 11. ledna v prostorách ETF UK setkání několika členů zapsaného spolku, dříve občanského sdružení Vězeňské duchovenské péče (VDP), některých hostů a studentek ETF UK Lidie Brichcínové a Míchaly Spálenkové, které měly za úkol - jak jsem zjistil - „cvičně“ zorganizovat tzv. facilitovanou schůzku, týkající se identity VDP. Jako člověk staršího data narození jsem se napřed musel seznámit s pojmy, které mně zpočátku vedly opačným směrem od proponovaného ulehčení ke komplikovanějším řešením. Postupem doby jsem pochopil, že poněkud nezvyklými postupy dospíváme k tomu, co by mělo být přirozeným smyslem vztahů v úspěšné organizaci; navíc v našem případě ještě organizaci křesťanského zaměření.

 

Představili jsme se – a byli uvedeni do tématu: pochopit, jak funguje naše milá organizace, co by od ní jednotliví účastníci očekávali, jaké problémy se vyskytly, jak se dají smysluplně a bez emocí překonat – a co je nakonec vlastním smyslem našeho působení. Individuální „názory byly názorně znázorněny“ popsanými přilepenými lístky na flipchartu. Dle pana Schwarze přišly na přetřes hodnoty, které se při fungování naší organizace uplatňují: od „sebeposilujících“ až po ty, které jsou otevřeny potřebným změnám. Na hodnoty jsme ve VDP experti, takže jsme jich vymysleli dost – ekumenicky „neúrekom“.

 

Tak jsme jednali -  a řekli jsme si, že cílem tohoto setkání je posílení vědomí našich kvalit, tedy podle vpředu pověšeného hesla „posílit vědomí, v čem jsme dobří“. Některé evangelíky - a možná i katolíky - šimralo v zádech: „non sum dignus“, nejsem hoden. Přiznat si vlastní kvalitu – pozor na pýchu, bratře, sestro, příteli! Nicméně je asi chybou tradičních organizací, že nedokážou oddělit od sebe neschopnost a pokoru – a připustit si zcela na rovinu, že dokážeme být i zcela přirozeně dobří. Jsme stejnými hříšníky jako jsou naši klienti (preambule našich stanov), ale zároveň jsme si uvědomili, že biblická ekumenicita naší práce je nepochybnou darovanou kvalitou, že nepostrádáme při vzájemné úctě humor a že jsme i dost vytrvalí a nějaký nezdar nás bytostně neohrozí.

 
Takže jsme při nabízených kouscích ovoce, slaných tyčinkách a citronopomerančové vodě dospěli k závěru, který byl ve své pluralitě znázorněn v čele lístečkovou mozaikou pod heslem: „s čím odcházíme?“ Charakteristickým rysem je, že opět jde o polarizované názory; uvedu postupně některé:  vděčnost za setkání; vzájemné poznání včetně akceptace našich chyb; povzbuzení s výhradou vůči samochvále; ocenění spolupráce; zhodnocení ovoce (patrně v přeneseném slova smyslu); přes lidskou organizovanost jsme vedeni Někým Shůry; a konečně výzva – dát najevo, že jsme lidi!

 
Přiznám se, že asi největší přínos této metody spočívá v příjemném dospění k tomu, co všichni nějak pod povrchem víme a co neverbálně cítíme. Tady jsme tomu dali cedulky a mohli jsme si to přečíst černé na bílém, pardon, na žlutém – díky zapisovatelce, jinak slečně Aničce. A možná, když myšlenky a pocity mají tvar, povedou k jejich snadnějšímu ztvárnění i v praxi Vězeňské duchovenské péče.


 
Ve vděčnosti organizátorkám této schůzky, všem organizovaným i neorganizovaným védépákům, hostům  od nás i odjinud
 
Bohdan Pivoňka
 
 
 
 
Copyright 2015. All rights reserved.
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky